Jakmile člověk pocítí potřebu něco mít, případně zatouží využít nějakou službu, již mu mohou poskytnout ti ostatní, stačí, když sežene potřebné peníze, zaplatí jimi a dočká se splnění tohoto svého přání. Možnosti jsou tu pomalu neomezené, a tak nic nebrání tomu, aby měl každý to, co potřebuje. Ovšem pochopitelně za předpokladu, že za to – jak před okamžikem zaznělo – zaplatí.

Jenže co když nezaplatí? Co když zkrátka nemá čím zaplatit? Co když člověk něco chce nebo přímo potřebuje, ale finanční prostředky na pořízení si tohoto nevlastní? Pak si samozřejmě musí nechat zajít chuť. Bez peněz mu nikdo nevyjde vstříc.

Jenže lidé prostě potřebují kdeco i tehdy, když se jim peněz zrovna nedostává. Potřeby jsou různé, a ne vždy odpovídají lidským možnostem, co si finanční stránky věci týká.

A když člověk nemá, ale přesto potřebuje peníze, nemá nejednou na výběr a musí si je alespoň vypůjčit. Protože i půjčenými penězi se dá platit, i za ně si lze pořídit to, co člověk chce. Jenom se v takovém případě nesmí zapomínat na to, že půjčkám následuje splácení, tedy že se musí vypůjčené peníze také vracet.

Ale když někdo půjčku potřebuje, vezme si ji. Samozřejmě za předpokladu, že najde někoho, kdo mu půjčí. Což není nejednou zrovna snadné, vzhledem k tomu, že poskytovatelé půjček žádají záruky, že dostanou své peníze skutečně zpět, a takové záruky jsou nejednou nad možnosti těch, kdo si chtějí půjčit.

A proto si lidé v nesnázích obvykle nezažádají jen tak o ledajakou půjčku. A jejich volbou bývá hypotéka bez registru. Právě u té se totiž dá uspět i v případě, že není žadatel právě ideální. Tady se totiž nerozhoduje jenom podle toho, zda žadatel hodně vydělává a má čisté registry dlužníků a další přednosti. Tady stačí, když má žadatel z čeho splácet a když se zaručí za takové splácení zástavou své nemovitosti. Což je snadno splnitelné i pro lidi ve finanční nouzi.